Ilja Hurník

Ilja Hurník (25. listopadu 1922 Poruba – 7. září 2013 Praha) náleží k nejpozoruhodnějším osobnostem české kultury druhé poloviny dvacátého a počátku jednadvacátého století. Mnohostrannost jeho talentu se projevovala už od dětství. V šesti letech napsal na vlastní texty své první písničky, v jedenácti letech mu tiskem vyšly klavírní skladbičky První melodie, ve dvanácti získal v celomoravské studentské soutěži první cenu v kompozici, v klavírní hře, v literatuře a v melodramu a absolvoval první rozhlasové vystoupení jako pianista.

Dnes je Ilja Hurník považován za klasika hned ve čtyřech oborech: jako skladatel, spisovatel, klavírista a pedagog. Rozsah jeho tvůrčích aktivit je neuvěřitelný – ostatně: na jeho monografii, která vyšla v roce 1995, musely spolupracovat téměř dvě desítky odborníků z  různých oborů, protože je naprosto nemyslitelné, aby bylo v silách jediného člověka dílo Ilji Hurníka byť jen zmapovat.

Kompozici studoval Ilja Hurník soukromě u Vítězslava Nováka, jednoho z nejproslulejších českých skladatelů a pedagogů 20. století. Hurníkovo skladatelské dílo zahrnuje takřka všechny hudební žánry – od dětských klavírních drobností přes písně a sbory, skladby komorní a pohádkové melodramy až po kantáty, balety, opery a symfonii. Stylově vycházela Hurníkova hudba z neoklasicismu, přičemž s postupujícími lety získávala stále více na výrazové čistotě a průzračnosti.

Na spisovatelskou dráhu vstoupil Ilja Hurník povídkovými knížkami Trubači z Jericha a Kapitolské husy. Po nich následovala autobiograficky laděná Cesta s motýlkem (s podtitulem O lidech u klavíru a kolem něho), jež se stala pro české pianisty knihou téměř kultovní. Dnes obsahuje hurníkovská bibliografie několik desítek titulů v nesmírně bohatém žánrovém spektru: vedle povídkových sbírek, které v Hurníkově tvorbě převažují, tu nalezneme knížky pro děti, dvě knihy autobiografické – Dětství ve Slezsku a Závěrečná zpráva, práce dramatické, ba dokonce i díla, která nelze žánrově přesně zařadit, jako kupř. Kterak psáti a řečniti nebo Trojhlas. Hurníkovy knížky se těší velké přízni čtenářů nejen pro svůj jemný moudrý humor, ale také pro křišťálově čistý jazyk a vytříbenou formu.

Hru na klavír studoval Ilja Hurník u legendárního pedagoga Viléma Kurze. Jako pianista se stal světově uznávaným interpretem dvou naprosto rozdílných skladatelů – Clauda Debussyho a Leoše Janáčka (Hurníkovu nahrávku Preludií Clauda Debussyho zařadila v šedesátých letech minulého století americká kritika mezi nejlepší debussyovské snímky té doby). Vedle sólového hraní patřil Ilja Hurník také k našim nejvýznamnějším průkopníkům čtyřruční hry – v klavírním duu vystupoval zprvu s Pavlem Štěpánem, později se svou manželkou Janou.

Neobyčejná je také šíře Hurníkova pedagogického působení. Jeho skladby pro děti patří dnes na našich hudebních školách ke zlatému fondu a Hurníkova dětská písnička Zasadím jabloňku dokonce téměř zlidověla. Pro ty úplně nejmenší zkomponoval Ilja Hurník spolu s Petrem Ebenem písničky a instrumentální skladbičky do čtyřdílné České Orffovy školy (sám Carl Orff považoval tuto adaptaci svých principů za nejlepší na světě). Hurníkova Škola čtyřruční hry nemá ve světě obdoby – byla dokonce přeložena do japonštiny. Letité zkušenosti s uváděním koncertů vtělil Ilja Hurník v roce 1972 do ojedinělého osmideskového kompletu s názvem Umění poslouchat hudbu. Jeho první uvedení v tehdejším Divadle hudby způsobilo doslova senzaci – a zcela vyprodaná představení musela být několikrát opakována.  Své pedagogické schopnosti uplatnil Ilja Hurník také v praxi: řadu let působil na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a na konzervatoři v Praze, kde vyučoval tři obory – hru na klavír, komorní hru a kompozici.

Za svou práci získal Ilja Hurník desítky čestných titulů, poct a ocenění, mj. čestný doktorát na Ostravské univerzitě, prestižní Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby, neméně prestižní Komenského medaili Ministerstva školství a Zlatou cenu za přínos české hudbě, kterou Hurníkovi udělil Ochranný svaz autorský. Jméno Ilji Hurníka nesou také dvě školy (vedle pražské ZUŠ ještě také základní škola v Opavě) a dokonce i asteroid, kroužící kolem Slunce – jeho dráhu bychom našli někde mezi Marsem a Jupiterem. 

Věroslav Němec